Úsměvný zážitek ze stopovací procházky...

Včerejší procházka spojená se stopou mě "donutila" popsat zážitky z pohledu naší Branndy, jak by to asi povyprávěla ostatním, kdyby uměla mluvit.

"Jsem Brannan, je mi 18 a půl měsíce a panička o mně někdy říká, že jsem abnormálně šílený a střelený hovawart. Panička mě v pátek vyvezla na moji nejoblíbenější činnost - stopu, prostě jak vezme batůžek, předmět do kapsy, pamlsky a terčík na stopu, už vím, co mě čeká!!! Proto stopuji pro jistotu už od auta, ale nejdřív mě čeká uvázání. Tento den jsem se rozhodla neřvat, že už chcí již na stopu a paničku tak zbytečně neznervózňovat. Panička vykládala cosi o stopě na zkoušku ZM, stopadesátikrocích a jednomu lomu...no moc jsem z toho nadšená nebyla, co mi to lehkého zase panička šlápne. Stopa opravdu přišla taková, tentokrát byla tedy vycházkovými kroky, takže jsem se musela v čuchání víc snažit, každopádně jsem nasadila tempo poměrně rychlé a byla ráda i za odměny, které se na stopě vyskytují už čím dál méně. No první lom dobré, pak jsem po chvíli čekala druhý a nic, pořád samá rovinka...nuuuda a najednou předmět, tak jsem ho tedy označila, ale já chtěla stopovat dál!!! A panička mě už chválila, odměňovala, ale já se skoro nedostala ani do tempa! Jakmile mě pustila ze stopovačky, vyrazila jsem nazpátek po stopě, přešla lom a došla na začátek stopy...co bych se vracela k paničce rovnou, když to můžu vzít zase po stopě!!! Tak jsem se vrátila k paničce opět po stopě a čekala na odměnu...panička stála na konci stopě, nevěřícně kroutila hlavou a mluvila cosi o tom, jestli jsem zcela normální. No prostě jsem si udělala ze stopy 150krokové 450krokovou...jsem přece šikovná Brannanka ;) Panička pak byla celou vycházku nějaká divná a pořád přemýšlela, nevím nad čím, asi jestli tu lehkou stopu na zkoušce vůbec zvládnu...no pak si to tak lítám lesem a najednou prý nějaká srnka! Panička se zastavila, řekla mi stůj a já stála s klackem nevěřícně v hubě, co to je za velkého divného psa. No...ale kdybych se rozběhla za srnou, tak ztratím paničku! Tak jsem prozkoumala na cestě její stopy a pokračovala s klacíkem vesele dál. Panička mě pochválila, že jsem jí udělala radost alespoň tímhle a ať si nemyslím, že ta lehká stopa mě tento týden ještě čeká....no uvidíme ;)"