Nevím, jak jinak bych tento článek měla nazvat. Jsou asi momenty, kdy si uvědomíte, že každá složená zkouška, každý výstavní úspěch je ve srovnání se zdravím psa vlastně nic. I když jsem to čekala, i když tomu genetika předků napovídala, i když jsem s tím trochu počítala...ale doufala, že to nepřijde. Bohužel Jackii pan doktor Snášil dnes potvrdil nejtěžší formu dysplazie obou kyčelních kloubů. Čeká nás další dieta, přiměřený pohyb, trochu posilování ve formě plavání, žádné otravování od Branndy, dogfitness...a budeme doufat, že její zdravotní stav dovolí, aby tu s námi běhala ještě pěkných pár let. V den, kdy jsem si ji poprvé pochovala, jsem se rozhodla, že za ten tehdy čtyřkilový uzlíček převezmu odpovědnost a že bude navždycky součástí mě, mého života. A jinak tomu nebude ani nyní v momentech, kdy musíme brát ohled hlavně na její zdraví.
R.
