Krásný víkend zakončilo příjemné nedělní dopoledne/poledne, kdy přijela na návštěvu naše chovatelka Eva a na socializaci dovezla malého medvídka Cliffa, aby si zvykal víc na jízdu autem, protože ho čeká za necelý měsíc cesta do Německa. Vzala s sebou i mámu Arwen. Brannda si z této návštěvy málem radostí ucvrkla, protože jí přijela Eva a ještě její oblíbená ségra a Cliff se zase tetelil blahem, protože teta se mu hodně zalíbila. Cliffeček je takový medvídek, kterého byste si hned chtěli nechat doma. V cizím prostředí byl naprosto sebejistý, jakoby to tu znal odjakživa. Arwen si hned nový terén taky označkovala a Brannda se zase předváděla, lítala a skákala okolo. Cliff se snažil tetku dobíhat, ale z uctivé vzdálenosti, ale sebejistě si jí dovolil sebrat oblíbený talíř na dogfrisbee a ta nevěřila vlastním psím očím, co se to stalo. Cliffa ovšem úplně úžasně tolerovala, ale někdy se tvářila, že by ho doma mít asi nechtěla...;) Cliff se stačil několikrát vykoupat v misce, zaujaly ho slepice, ale díval se na ně s klidem a respektem. Občas zazlobil mamku, honil se i s tetou a nejlepší scéna asi byla, kdy si Brann s Arwen hrála jejich typickým způsobem a Cliffeček využil situace a Branndu "zalehl" jako vítěz...:D no prostě malý božan. Malého medvídka jsme si i pochovali a já si po šesti a půl letech zavzpomínala, jak je krásné chovat štěně. Naše Brannda byla totiž absolutně nepochovatelná, protože se pořád rozčilovala a chtěla řádit, prostě náš nerváček. Cliffa jsme přes oběd vzali i domů, kde opět nic neřešil, lehl si a odpočíval...je to úplně pohodové, vyrovnané a krásné štěňátko, ze kterého bude ideální rodinný společník. Až mě mrzí, že bude tak daleko. Bude ho muset ta tetička někdy návštívit...;)
Podařila se nám i nějaká společná fotka...tři generace černochů Elibuky vedle sebe ;)
