Diagnóza zvaná "hovawartida"
Jelikož jsem byla oslovena jednou sympatickou osobou ze Slovenského hovawart klubu, abych doplnila řadu o autory z České republiky, neváhala jsem a začala přemýšlet, o čem bych tam mohla začít psát. Jelikož jsem do vod hovawartů vstoupila tak trochu již před sedmi lety a plně do ní padla před dvěma lety, bylo by vhodné naše začátky popsat. Začátek byl prostý...jeden dětský sen, jedno podzimní pondělní odpoledne v Brně s jednou nezáživnou přednáškou a tendencemi brouzdat internetem. A hle jeden inzerát na Vysočině na jakési plemeno jménem "hovawart"! Naprostá tabula rasa, fungující wikipedie, podle popisku velký tak akorát, hlídací plemeno, oddané rodině...a jeden nápad, že tohle by mohlo vyjít. Vzhledem k tomu, že přání se dětem (i v jednadvaceti) prostě někdy plní, přišel od rodičů souhlas a následoval večerní e-mail, zda by byla volná jedna znakatá fenečka. Osud to tak chtěl a volná byla právě už jedna. Tak jsem neváhala, obratem zaplatila nějakou zálohu a o víkendu jsme všichni vyrazili směr Vysočina se na naši maličkou podívat. No, byla to láska na první pohled a první pochování a tak přesně 21.12.2009 jedno extrémně mrazivé ráno jsme vyrazili na Vysočinu opět a naši malou Jackii si odvezli domů. Co nás od té změny čekalo? Určité životní změny, nový zájem, nové myšlenky...samozřejmě přišel za rok a něco první kurz poslušnost v Herolticích u Tišnova, nespočet přednášek o chování psů, pozitivním výcviku, výcvik plavání, spousta vycházek, výlety se psem, dovolená se psem, návštěva oslavanského cvičáku, poznávání nových lidí, nového světa...prostě absolutně všechno, co můžete se svou první hovawartí láskou zažít. Jen vzhledem k tomu, že nám chyběly v ruce ty nejdůležitější papíry, které může pes mít, chyběla i téhle lásce hloubka...ta hloubka, která vás do toho vtáhne ještě víc. A jak to tak panička a osud chtěl, zrodila se v roce 2013 myšlenka, že je správný čas rozšířit řady hovawartů v našich životech. Ne jen o někoho náhodného, ale o tu nejlepší, černou holku a po těch nejlepších...
Výběr to nebyl jednoduchý, ale mými vyvolenými se staly Eliška Bukový háj z chovatelské stanice Elibuky a Catherine z Kraje kalicha ze slovenské chovatelské stanice Villa Rivvis. Obě feny se skvělými povahami a parádními výsledky, které toho dokázaly moc a které mají skvělé majitele. Tím začalo dopisování, debatování nad výběrem ženichů, ověřování mě jako budoucího páníčka, návštěvy, debatování nad cíli, kterých chci dosáhnout...jedna z takových návštěv nás zavedla právě na výcvikový víkend na Starou Myjavu, kde jsme poznali spoustu fajn lidí, přátelskou atmosféru slovenského klubu, Kačenku, Romana a asi osud to tak chtěl, že jsme tak pozorovali jednoho blonďáka s parádními obranami, který si vždy odnesl rukáv na svoje obvyklé místo...blonďáka, kterého jsme si i vyfotili a o kterém by nás asi nenapadlo, že se naše cesty zase za nějakou dobu spojí...;) Jenže příroda rozhodla naše dilema za nás a v průběhu jara 2014 zůstala naším želízkem v ohni pouze Eliška...pro Elišku byl vybrán velmi šikovný, krásný a sympatický černý Artex z Lašské brány a nám po červnovém krytí nezbývalo nic jiného než doufat, že bylo úspěšné a o další náplni mého života bude v srpnu rozhodnuto. A taky se tak stalo. 15.8.2014 spatřily světlo tohoto světa dvě černé holky, hned vzápětí po sobě, k neroznání (až do dospělosti) od sebe, prostě dvojčátka...jedna dostala obojek žlutý a jedna růžový. Za tři týdny přišlo rozhodování kterou...holčičky si byly povahově velmi podobné, ale tak nějak naše rozhodnutí padlo na růžovou, která dostala jméno Brannan a jedno z mých největších životních přání mělo už definitivně reálnou podobu. Co o ní říct? Prý byla nejklidnější z vrhu...prý, pomazlit se nedala, dožadovala se sourozenců, žrádla, byla neskutečně rychlá, bezmezně milovala od první chvíle svoji starší sestru Arwen, s veselým ocáskem, velkým sebevědomím a taky byla neskutečně krásná...od první chvíle doma extrémně sebejistá, provokující, ale respektující starší psí osobnost v domácnosti, prostě moje BB = boží Brannda. A jak nám bylo do vínku dáno, od roku 2015 jsme padly do kolotoče výstav, cvičáků, tréninků, závodů, hovawartího světa a kousání se nudy během zimního mezičasu, kdy se žádné velké akce nekonají. Brannan mě přivedla do světa, kterého jsem chtěla být součástí, stala se mojí neoddělitelnou částí, mojí životní motivací, láskou, definuje moje životní cíle...je skvělá, okouzlující a já mám nesmírné štěstí, že toto stvoření je moje. Myslím, že jsme toho už za krátkou dobu dokázaly dost, ale jak jsem tak nějak zjistila...není to dost a naše konečné cíle nám ukáže jen čas...;) Tak byla diagnostikována moje hovawartida, lépe řečeno moje černá hovawartida...;)
A proč nás osud svedl dohromady opět s oním blonďákem? Moje vzpomínka na něho zůstala někde ukrytá, vyvstala při sledování všech jeho úspěchů, jeho poznání, že jde o skvělého psa po všech stranách...a dala zrodit myšlence, že tenhle blonďák s naší černou princeznou by mohl tvořit skvělý pár. A jestli to tak bude? To uvidíme v letošním roce...